Rvačky našich miláčků aneb metody zvládání vzájemné rivality
Mám kamarádku, která má dvojčata a jedno šikanuje druhé. Další moje kamarádka má dva syny, kteří se neustále rvou. A jiná moje kamarádka má syna a dceru a ti se také pořád hádají a o něco perou. Moje dcera si neustále stěžuje na její starší sestru.
Do poradny přichází děti, které řeší své vztahy s kamarády nebo jejich sourozenci, ale i zoufalí rodiče, kterým vztahy jejich dětí už přerůstají přes hlavu.
Tento článek tedy vznikl proto, abyste si svépomocí zajistili klid v rodině.
Je přirozené, že když dva lidé jsou v tak úzkém kontaktu, denně spolu tráví svůj volný čas, sdílí prostor nebo věci, i když mnohdy nechtějí, k tomu se musí dělit o pozornost a přízeň rodičů, a nebo trpět srovnávání s tím lepší nebo horším sourozence, tak pak vznikají třecí plochy, strkanice a hádky, bitvy, boje a války.
Ti rodiče, kteří díky Bohu, řešit žádné spory nemusí a mají děti, které spolu báječně vycházejí, jsou buďto mistry komunikace, znají triky respektující výchovy a nebo lžou 🙂
Uvedeme si stručně pár pravidel a komunikačních dovedností, které jednak zvýší kvalifikaci vás, jako rodiče, a jednak zajistí lepší vztahy mezi sourozenci:-)
Milý rodiči,
hádají se Tvoje děti? Řvou na sebe? Věčně se perou?
Nejprve uvolni emoce a stres, který se v Tobě nahromadil. Uvolni to jakkoliv. Tluč do polštáře. Křič pod širým nebem. Dělej, co Tě baví. Dej si sprchu. Dýchej, uvolni své tělo a řekni si No a co? O nic nejde!
…a předejdi tím katastrofě…
Pokud trváte na dobrých vztazích mezi dětmi, přinese to špatné vztahy. Pokud povolíme špatné vztahy mezi dětmi, vede to ke vztahům dobrým.
Čím větší tlak, tím větší odpor (protitlak)
Postoj Já jsem ok, ale ty ne! Změň se! Je obr tlak a dítě se stává takovým, jak o něm smýšlíte…
Četla jsem kdysi krásný příběh o želvě a štírovi.
Štír prosil želvu: ”Prosím, převez mne přes řeku na druhý břeh.” A želva na to odpoví: “Ne, ty mě štípneš.” Štír se dušuje: ”Neštípnu, vždyť bychom se utopili.” Želva tedy vzala štíra na krunýř, aby ho převezla na druhou stranu řeky. Štír vydržel klidně sedět po celou dobu plavby, ale u břehu mu to nedalo a štípl želvu. Želva se rozhořčila a pobouřeně mu na to řekla: “Mou podstatou je pomáhat každému, právě proto jsem tě převezla. Jak jsi mne mohl štípnout? To je od tebe zlé! “Má milá” odpověděl na to štír, “jednoduše máme různé podstaty. Ty jsi tu od toho, abys pomáhala, já abych štípal. Ale ty svou podstatu pokládáš za cnost a mou za zlo.”
Co z toho plyne? Asi tušíte… Každý jsme nějaký a nelze druhého změnit k obrazu svému, protože proto nemusí mít dispozice. A také z toho možná plyne, že má větší smysl se zaobírat vlastním chováním, než chováním dětí. Váš příklad táhne víc, než násilné pokusy o změnu povahy dítěte.
To jen pro uklidnění, že na některé děti prostě nefungují žádné metody… Jistojistě ale má smysl se pokoušet o změnu svých postojů. Uvedeme si pár možností, pár triků, se kterými můžete pracovat.
- Zaměření pozornosti
Co s tím, když si dítě přijde stěžovat na svého sourozence, přijde ho pomlouvat?
Přesměrujte svou pozornost z pomlouvaného objektu na toho, kdo si váš zájem přeje ze všeho nejvíce – na stěžovatele.
Znamená to, že nesklouzneme k tomu, abychom vynadali možnému usurpátorovi, ale zaměřili se na pocity toho, kdo si přišel říci o pomoc. Můžeme využít techniku popisu: “Vidím, že jsi na svého bratra naštvaný” a techniku vcítění se: “Asi bys byl nejraději, kdyby se tvůj bratr choval jako džentlmen a nenadával ti nebo si nehrál s tvými hračkami.” Můžete dítěti splnit jeho přání v myšlenkách: “Kdyby to šlo, měl bys svůj vlastní pokoj, kde by ses mohl zamykat a svého brášku tam nepouštět.”
Klidně zkuste techniku zvýšení sebevědomí: “Věřím, že máš dost odvahy/síly/soucitu, abys svému bráškovi řekl, že tohle se ti nelíbí, takhle to nechci a řekl dost důrazně “STOP! Tohle si nepřeji.”
Nebo přesměrujte hovor na pozitivní vlnu: “A můžeš mi říct, co se ti na své sestře líbí?”
Znáte to, když přijde dítě s tím , že řekne: „Mami, ona je hrozná, bere mi věci.“ (ona je strašná = já jsem lepší)?
A co na to odpoví vědomý rodič? …Malá nápověda: „Asi bys chtěla, aby ti tvé věci nikdo nebral. Je super, že ty tvoje věci nikdy nebereš bez dovolení.“ (V tomhle jsi ok. Pozor na ironii nebo výčitku!)
- Místo popření negativních pocitů je připusťte
Vložte pocity do slov. Co to pro Vás znamená? Připustit, že dítě je prostě naštvané, a že ho chování sourozence rozzuřilo. Je možné podat to třeba takto: “Musíš být strašně naštvaný, když ti ségra neustále bere věci a čmárá ti po nich. V takovýhle situacích chápu, že je těžké se ovládnout.” nebo pro změnu: ”To, co ti řekla, tě muselo pěkně naštvat, že ano?”
Někdy se stačí jen zeptat : “Chtěl bys mi o tom povědět víc?”
- Nabídněte fantazii, když je nemožné věc realizovat ve skutečnosti
Vyjádřete slovy, co si dítě přeje.
Když trávíte spoustu času péčí o malé miminko, může starší sourozenec zažárlit. Zkuste říci: “Nelíbí se ti, že trávím s tvým mladším bráškou tolik času, viď? Vidím/cítím/slyším, že bys byla nejraději, kdyby tvůj mladší bráška tady vůbec nebyl a tys byla s námi sama…”
Stížnosti typu : “Vždycky řve, když potřebuji klid” můžete zkusit uklidnit tímto způsobem: “To dokáže naštvat. Bylo by lepší, kdyby se tě před tím zeptal, jestli může řvát…”
Na obvyklou stížnost typu: “Bere mi věci” lze použít výše zmíněnou techniku splněného snu: “Asi by sis přál, aby se tě nejdříve zeptal…”
- Pomozte svým dětem prezentovat jejich nepřátelství k sourozenci jiným způsobem.
Podpořte jejich kreativní vyjádření. Ukaž mi.
Pro inspiraci si uvedeme několik vět 🙂
- Žádné ubližování, tady na panence ukaž, jak ti je!
- Je to pěkná nuda, když musíš zůstat doma, co kdybys nakreslila obrázek jak ti je?
- Myslím, že tvoje sestra potřebuje vědět, jak jsi naštvaná, zkus jí to třeba napsat.
- Jak by se ti líbilo, kdybys měl na dveřích od skříně nápis SOUKROMÉ VLASTNICTVÍ/ vlastní poličku?
- Mohl bys mi nakreslit obrázek toho, jak se právě cítíš?
- Nemůžeš do bratříčka píchat, ´pověz mi to slovy, klidně zakřič „ŠÍLÍM!“
- Když bude situace zoufalá, prostě volej SOS
Je velmi vhodné, aby dítě dostalo zpětnou vazbu v momentě, kdy se opravdu pokusí vyjádřit své emoce vámi navrhovaným způsobem. Můžete jen říci: „Jsem ráda, že jsi mi to ukázala. Kdykoliv budeš mít zase zlost, přijď a poděl se se mnou o to.“ Dáváte tím najevo svou podporu a to je nedocenitelné!
- Zabraňte dítěti v hrubém chování. Ukažte mu, že zlost si lze vybít i jinak než na sourozenci
Ukažte mu lepší možnost, jak vybít vztek.
- Žádné bití! Ukaž své sestře, jak tě to štve, slovy, a ne pěstí.
- Vypadáš rozčíleně, ale věřím, že si to s bráchou vyříkáš bez nadávek.
- Místo toho, abys mu nadávala, tak mu řekni, co tě štve a nebo co by sis přála.
- Řekni mu, jak tě to to štve, ale slovy. Třeba: “Nechci, abys mi bral mé kostky, aniž by ses mě ptal!“
Dnes jste do rukou dostali základních 5 tipů na zvládání potyček vašich miláčků. Pochopitelně je toho mnohem víc, co funguje na zvládání sourozenecké rivality. Ale o tom zase příště…
Pokud Vás toto téma zaujalo, můžete se už nyní těšit na pokračování a článek, který vyjde příští týden – Když spolu děti válčí 🙂
Pokud nevíte jak dál a nic z výše uvedeného na vaše děti nefunguje, pak stojí za to zvážit terapii. Ve většině případů stačí 1 terapie pro každého ze sourozenců, která uvolní emocionální napětí na dost dlouhou dobu a vztahy se vyladí.
- Doporučuji navštívit stránky Terapie pro děti | Poradna-Říčany (poradna-ricany.cz)
Přeji hezký den.
Jana