Emotional Freedom Technique – technika pracující na principu uvolnění emocí.
Vede k odstranění bolesti. Jednak fyzické, ale především té emocionální.
Všichni mi určitě potvrdíte, že nejvíce nám znepříjemňuje život bolest fyzická – kdy bolí celé tělo, ale i psychická – trápení, úzkost, malomyslnost.
Primární příčinou všech fyzických nemocí bývají nevyřešené emoce a nezdravé mentální vzorce. Především bolesti hlavy nebo břicha jsou velmi často způsobené prodělaným traumatem, přestože si to nemusíte připusti.
Mezi traumatickou událostí a dobou, než bolest vypukne, většinou uplyne mnoho času a tělo reaguje se zpožděním.
Při traumatické nebo emočně vypjaté události pracuje organismus ve velmi silném energetickém přepětí, a někdy až po několika letech dojde k určitému energetickému propadu ve fyzické rovině.
Jiným vyustěním traumatu nebo dlouhodobě neřešeného stresu, pak bývají těžké deprese. Asi mi dáte za pravdu, když si dovolím tvrdit, že někdy je zlomená noha mnohem příjemnější záležitostí, než deprese.
Fyzické bolesti mají různé příčiny a je nám jasné, že zlomenou nohu nebudeme léčit poklepáváním. Ačkoliv příčinou vzniku zranění byla psychická nerovnováha, tak se jedná o mechanickou poruchu a EFT nám zlomeninu nespraví, nicméně může napomoci odstranění bolesti a rychlejšímu hojení.
Pokud si uvědomujete, že fyzické a psychické spolu souvisí, můžete vyzkoušet metodu EFT.
Za příčinu problémů považuje EFT poruchu toku energie v tělesném energetickém systému. Narušený tok pak způsobuje psychické, potažmo fyzické problémy.
Nebudeme se v tomto článku zabývat léčbou emocí, ale fyzickou bolestí pouze.
A teď… O co jde?
LEHKÉ ŤUKÁNÍ – na příslušné body a naladění se na tyto body, stačí k tomu, aby se tok energie v meridiánech obnovil, tudíž aby následně zmizel zdravotní problém, zmírnil se nebo se urychlil proces hojení.
Příliš jednoduché? Pokud se vám zdá, že to můžete to zvládnout i sami, zkuste to! Za pár chvil strávených ťukáním nic nedáte. Je to levné a časově méně náročné, než cestovat po doktorech…
1. Specifikujte, co vás bolí. Buďte co nejpřesnější, když určujete místo bolesti
2. O jakou bolest se jedná? (tlak, pocit píchání, loupání, svědění, vystřelující bolest atd…)
3. Pokud bolest cítíte jen někdy, specifikujte si pro sebe – kdy.
4. Stanovte na stupnici bolesti od 1 – 10, jak moc nás bolest sužuje. 10 je největší bolest.
Výsledek by měl vypadat asi takto:
5. Definujte zázračnou větu 🙂
Vnímejte své tělo a bolest a velmi jednoduše popište, co cítíte. K tomu připojte větu: mám se ráda, a přijímám se.
(I přes to, že cítím bolest v oblasti beder na pravé straně, mám se rád/a a přijímám se. nebo nap. I přesto, že cítím vztek, mám se ráda a přijímám se. 🙂.
6. Začínáme s ťukáním
Použijete 2-3 prsty – víc prstů zajistí, že bod určitě trefíte.
Poklepáváte 7-10x na jeden bod.
Vždy vyslovujeme zázračnou větu.
Když nějaký bod zapomenete, netrapte se, vrátíte se k němu v dalším kole.
Nevadí, když je vám příjemné, si někde zaťukat déle 🙂
Celé kolo 14 bodů opakujeme nejlépe 3x.
Je jedno na jaké straně začnete nebo jestli poťukáváte párové body najednou.
7. Vyslovte nahlas či v duchu svou zázračnou větu 3x, přičemž poťukáváte Karate bod. Karate bod (linie), najdete na vnitřní hraně ruky.
8. Nalaďte se na bod a ťukejte na něj třemi prsty druhé ruky. Přitom vždy opakuje 3x za sebou svou zázračnou větu.
Hlava, horní část těla:
bod 1 na temeni hlavy
bod 2 začátek každého obočí
bod 3 vedle vnějšího koutku oka na kosti, na obou stranách
bod 4 přímo pod okem na kosti
bod 5 pod nosem
bod 6 v dolíčku na bradě pod spodním rtem
bod 7 pod začátkem klíční kosti
bod 8 v podpaží, na úrovni bradavek
Ruka:
bod 9 nehet palce z vnitřní strany
bod 10 ukazováček
bod 11 prostředníček
bod 12 prsteníček
bod 13 malíček
9. Gamut bod
na hřbetě ruky ve žlábku mezi malíčkem a prsteníčkem. Stačí poklepávat pouze v jednom kole. A má svá specifika
Hýbeme pouze očima, ne celou hlavou.
10. Změňte zázračnou větu
Soustřeďte se na bolest a vnímejte změnu. Změnilo se něco? Je číslo na stupnici bolestivosti nižší?
Pokud je bolest stejná, možná zkuste pozměnit zázračnou větu a vložit do ní to, co cítíte. (je to o vás, zkuste být ještě konkrétnější)
Pokud se bolest zmírnila, pozměňte zázračnou větu na: I přesto, že mě ještě trochu bolí v oblasti beder, mám se rád/a a přijímám se.
11. Opakujeme 3 kola. Po každém kole se znovu soustředíme na bolest a buď pokračujeme s novou zázračnou větou nebo jí pozměníme podle potřeby.
12. Opakujte denně do vymizení bolesti.
Tato metoda je účinná a uvolňuje mentální a emocionální napětí. Čím častější je její opakování, tím lépe funguje.
Pro rychlejší úlevu od bolesti, ať už fyzivké nebo psychické, doporučuji konzultaci v poradně. Klikněte zde pro odkaz na služby
Přeji příjemný den.
Jana
Vítejte na blogu
Je toho mnoho, co v poradně se svými klienty řeším. Témat je mnoho a jsou velmi pestrá. Stojí za to, se s vámi podělit o informace, které mohou být k užitku více lidem, než pouze jednomu klientovi 🙂
Široké spektrum toho, co lze terapiemi řešit, zkušenosti, teorie i prožitky vám budu (snad) pravidelně dávkovat v jednotlivých článcích 🙂
Nejčastější témata, která s klienty řešíme se týkají vztahů, problémů v komunikaci, učení dětí, práce, pochopitelně zdraví, ale dost často se zabýváme i otázkou závislosti nebo nízkého sebevědomí.
Klienti přicházejí s úzkostmi, ve stresu nebo v depresích. Přicházejí v momentě, kdy se fakt necítí ok a potřebují pomoct. Některá z oblastí jejich života nefunguje tak, jak by si přáli, nefunguje podle jejich představ. Co s tím?
Každý má jedinečnou povahu, jedinečné cítění a jedinečný způsob myšlení, proto je řešení problému pro každého jednoho člověka také jedinečné. Nicméně existují obecné principy, které jsou platné pro všechny problémy. Jejich pochopení, respektování, uvědomění si jistých zásad a těchto principů, vede k výrazně klidnějšímu a harmoničtějšímu způsobu života.
Od života sice dostáváme lekce, které mají svůj smysl, ale jsou mnohdy tak těžké, že se pod nimi téměř podlamují kolena. Jedno je ale jisté. Zvládnout se dá všechno. Opravdu cokoliv se dá zvládnout. Od nás se vyžaduje pouze určité úsilí, snaha něco změnit, potřeba dostat se s toho ven, touha po lepším životě 🙂
Touha po lepším životě. Šťastnějším a klidnějším, pestřejším nebo úspěšnějším je přesně to, co vás nakonec k onomu cíli dovode, pokud vytrváte a nevzdáte to.
A jak přežít onu dobu temna, kdy to není ideální? Kdy už to před cílem vzdávate? Kdy jedete nadoraz nebo se prostě nedaří?
Přesně o tom budou články na tomto webu.
Přeji vám příjemné čtení 🙂
Jana
V minulém článku Jak na to, aby se dětí rády učily? jsme se zabývali základními prvky motivace dětí k učení. Dnes v tom budeme pokračovat a nejenže prohloubíme své znalosti, ale pevně věřím, že se dozvíte nové informace, které se učení týkají.
Je jasné, že máte mnoho práce. Pravděpodobně jste zaměstnaní, máte domov, o který se musíte starat, mnoho času věnujete péči o tělo – zajistit jídlo, sport, komunikaci s lidmi, relaxaci… To všechno zabere spoustu času.
Aby se vše stíhalo je fajn, když si mezitím, co děti dělají domácí úkoly stihnete něco zařídit nebo udělat. Jenže…
Jenže když jsem dítě a dělat něco, co se mi fakt dělat nechce a ještě k tomu sám, je ta největší otrava a nuda a je to zkrátka nejhůř! Proto…
Proto je dobré učit se s dítětem a nenechat to jen na něm. To znamená učit se a nechtít dělat něco jiného. Zájem o učení dítěte se vzbudí především vaším zájmem.
Znáte ale případ, kdy řeknete: “Broučku, pojď si zopakovat slovíčka.” A
slyšíte: “A prooč? Mně se nechce… mně to nebaví… až za chvíli…”
Tyto nebo jiné podobné věty asi zná většina z nás. Děti jsou znechucené a nemají tu správnou motivaci. Neučí se totiž proto, že samy chtějí, ale jen aby uspokojily své okolí nebo se vyhnuly trestu při neúspěchu.
Kdykoliv něco děláte, máte k tomu nějaký důvod – něco, co vás pohání vpřed, něco, co vás nutí, abyste zdárně dokončil danou činnost. Chodíme do práce, protože nás to baví a vnitřně naplňuje, také proto, abychom uživili rodinu. Pravidelně sportujeme, abychom byli fit. Učíme se třeba jazyky, abychom se ve světě domluvili.
Naopak, když děláme něco z donucení, většinou nás to nebaví. nebaví nás to proto, že vnitřně sami nechceme. U dětí je to stejné. Pokud jim chybí motivace, učení je brzy přestane bavit.
Prvňáček, který se těší do školy a je plný očekávání po prvních neúspěších, nebo špatné známce brzy ztrácí chuť do práce. A proč? Špatná známka by přece měla být tou motivací k tomu něco zlepšit… A namísto toho přichází stagnace, nechuť se učit a vzniká tak zacyklený kruh. Špatná známka, nechuť se učit, ještě horší známka, nenávist k předmětu nebo učiteli.
Co s tím?
Udělejte si chvilku a zapátrejte, co dítěti přesně vadí. Nadhoďte během hovoru výše uvedené možnosti jako udici, na kterou se možná chytí a vy víte, co je možné změnit.
Chcete-li se vyhnout neúspěchu, pak dítě za jeho názory nekritizujte. Kritika a výčitky, jak dobře víme, ničemu nepomohou, naopak mohou problém prohloubit, a veškerá snaha o změnu je marná.
Pravda nebo lež? Pravda! Děti jsou od přírody hravé. Vždyť my jsme také byli nebo stále ještě jsme 🙂
Hravou formou se dá naučit cokoliv. Canva.com, Pinterest, Google – žijeme ve světě sdílené online inspirace. Děkujeme internetový světě 🙂
Severské národy, které jsou v současnosti na špičce vzdělávání, dlouhý čas věnují vysvětlování toho, proč je co důležité. jaký to má smysl. Formou brainstormingu hledají odpovědi na otázky typu proč. Hledají svá protože. Protože to má smysl. A když teorie nestačí, pak je potřeba prakticky vysvětlit, proč je třeba dobré znát převody jednotek v matematice. Když do buchty nalijeme 100 ml v domnění, že je to 1 dl,pak se pravděpodobně nenajíme…
Nejsme naprogramované stroje, které pouze vykonávají určitou činnost a dál o ní nepřemýšlejí. Ukažte svým dětem, kdy, kdy nebo jak v budoucnu své znalosti využijí.
Velmi dobře si pamatuji na jednoho malého klienta, který školu nesnášel a chtěl mít svou farmu. Dlouze jsme se povídali o tom, jaké investice je třeba mít do nákupu strojů a jak je důležité věnovat se otázce peněz, které je potřeba neustále a různě počítat. V představě jeho budoucí kariéry jsme využili všech předmětů, které se potřebuje naučit pro to, aby prosperoval. Přestal klást odpor a nastala úleva.
Také jste rádi, když se vám něco podaří? Proto bychom se měli podporovat a všímat si toho, co dětem jde. Pochvala vyvolá pocit uspokojení. Cítíme se úspěšně a díky tomu se zvyšuje naše vnitřní motivace.
Zkuste si všímat maličkostí, ve kterých se dítě zlepšuje, poukazujte na jeho silné stránky, povzbuzujte ho, že to zvládne a dokáže, aby si začalo věřit. Postupujte v učení po malých krůčcích a nechtějte to uspěchat. Všechno má svůj čas a tlak plodí stres a ve stresu se nejde učit, fakt ne, vždyť to všichni víme. Výsledkem bude, že se dítě bude samo snažit a bude mít chuť se dále zlepšovat.
A jeho úspěchy mu připomínejte. Vždyť je úžasné, že se narodilo a neumělo ani chodit ani mluvit a teď už dokonce umí sčítat 🙂
Přátelská atmosféra a ochota pomoci, kdykoliv to dítě potřebuje má na výsledky obrovský vliv. Nepřináší jen klid pro práci, tudíž vyšší soustředění, tudíž lepší známky, ale má dopad na tvorbu vztahů, které jsou stejně důležité jako znalosti a zručnost.
My dospělí jsme pro děti vzorem. Děti nás kopírují a tak, jak se chováme my, tak se pravděpodobně budou chovat i naše děti. Pokud je budeme trestat, musíme počítat s tím, že se nám dostane spravedlivé odplaty 🙂
Osobní příklad je stejně důležitý jako správné sčítání a odčítání. Je to důležité pro vztahy, spolupráci a spokojenost ve společnosti.
Psát úkol na žehlícím prkně není pro získání správných učebních návyků tím nejlepším místem.
Mít svůj pracovní kout, kde mám své školní pomůcky, dobrou židli a vhodné osvětlení přirozeně napomáhá snazšímu učení. Stejně tak dostatek encyklopedií, literatury a v dnešní době nezbytnému PC.
(Teorie v tomto případě u nás nefunguje tak, jak ji zde popisuji, protože, děti shledaly, že ideální místo pro učení je jídelní stůl, ale je to asi přirozené mladšímu školnímu věku :-))
Odměna za každou věc, která se povede, může vést k nezdravé závislosti na odměnách, které se v čase mohou vymknout kontrole. Slíbíte jednou, musíte i podruhé… A také se může stát, že časem vám dítě za bonbon už nebude chtít pracovat a bude chtít víc a víc 🙂
Tresty a odměny zpravidla fungují jen chvíli. Učit se pro odměnu nebo proto, aby se dítě vyhlo trestu, způsobuje že se vytrácí vnitřní motivace, dítě se víc, než na učení soustředí na odměnu.
Odměňujte pochvalou a povzbuzením k další práci. Je to levné a velmi účinné 🙂
Držím pěsti a přeji štěstí.
Zavřete oči a představte si velké písmeno “X”
Hurrrrá! Právě propojujete své mozkové hemisféry.
Tento univerzální cvik je vhodný pro děti od předškolního věku až po dospělé.
Funguje vždy, když se cítíte zablokování. Nadšení se potom drží od počátku až do konce. Mozek je stimulován k vyšším výkonům a vrátí chuť do práce 🙂
Ale zpátky k tématu… Jak na to, aby se děti rády učily.
Je třeba si uvědomit, že úspěchu dosáhnete, když dítě podporujete v úspěchu. v tom, co mu jde a nenutíte ho překročit hranice jeho možností.
Proces učení je založen na úspěchu = chválit, oceňovat, podávat zpětnou vazbu a všímat si pokroků.
Je lepší používat takové výrazy, které vyvolají pozitivní myšlenky, které posilují, protože se tím předchází vypnutí mozku.
V momentě, kdy se dítě snaží a nejde to, nebo se již přestalo snažit, protože je rozrušené neúspěchem, pak se z rodičů mnohdy stávají naštvaní nebo otrávení, panovační či trestající zlobři. Myslí to dobře, ale jednají drsně. Jistě mi dáte za pravdu, že pod takovým tlakem se prostě učit nedá. Rodič volá po splnění úkolů a dítě za každou cenu nechce? Znáte to? Odsouvání domácích úkolů až na poslední chvíli… Nervozita rodiče stoupá, otupělost vnímání dítěte také. Čím větší tlak, tím větší protitlak… Téměř jakoby pak dítě neslyšelo, co po něm rodič chce. A splnit rozkaz, znamená největší otravu na světě 🙂 Co s tím?
Je dobré, když děti nemusí vypracovávat své domácí úkoly ihned po skončení školy. Lezení, skákání, křik, to vše uvolňuje ventilovat nahromaděnou energii. Skvělými uvolňovacími aktivitami jsou sport a umění. Před tím, než se dítě po skončení školy tedy vrhne znovu do učení, je dobré nechat ho se uvolnit.
Velmi pomáhá, když dítěti dovolíte dělat chyby a nesnažíte se ho korigovat za každou cenu. Odmítání nedostatků a netolerance k chybám nedostatky a chyby totiž posiluje. Vniká totiž strach z toho udělat chybu, stres z nespokojenosti rodiče, řevu nebo výčitek. Pod vlivem stresu a strachu mozek přestává fungovat naplno a veškerá pozornost se zaměřuje na obhájení sebe sama a potvrzení toho, že dítě není tak špatné, jak ho rodič vidí. A také vzniká odpor k rodiči, který tlačí na výkon nebo na výsledek.
Přirozené všem je, že jsou dobří v tom, co dělají rádi 🙂 Proto se vyplatí podporovat děti v tom, co jim přirozeně jde nebo směr, který si sami zvolily.
Mezi námi – nedokážu si představit, že by existoval někdo, kdo by mne donutil studovat třeba statistiku nebo finanční matematiku. Raději nežít, než se zabývat něčím, co mě nezajímá, mám k tomu odpor a vím, že by mne to nikdy nebavilo…
Takhle to asi s určitým odvětvím vnímáme všichni. Někdo nesnáší malování, jiný matematiku, někomu dělá problém čeština. Je mnohem lepší věnovat více pozornosti a následně vynikat v tom, co nás baví a co nám jde, než chtít samé jedničky ze všech předmětů.
Ale co s tím, když určité předměty dítě absolvovat musí?
Na základní škole musíme absolvovat základy všeho a je jasné, že motivovat dítě k učení je někdy velmi těžké. Klíčem ke správné motivaci je komunikace. Proto si hodně se svým školákem povídejte a určitě přijdete na to, jak mu učení zpříjemnit a naučit ho, že učení nemusí být nutně jen mučení, ale může to být i zábava.
Čtěte dítěti, dělejte s ním domácí úkoly, ptejte se ho na to, co se ve škole naučilo.
Nepřikládejte známkám příliš důležitosti. Známka má být pouze orientačním ukazatelem toho, jak dítě zvládá zadané úkoly a také má poukázat na případné nedostatky, které je třeba odstranit. Počítejte také s tím, že jinak známkuje frustrovaný učitel a a jinak dobře naladěný učitel…
Pozor, aby vaše snaha motivovat dítě nebyla přehnaná. Stanovte si společně reálné cíle, jenž odpovídají schopnostem dítěte, a vysvětlete mu, co od něj očekáváte. Pokud budete mít nerealistická očekávání, povede to pouze k opakovaným selhání dítěte, což se může negativně podepsat na jeho sebevědomí.
Vždy se snažte vyzdvihnout to, co už umí, chvalte ho a svojí pozornost zaměřte na jeho silné stránky, které rozvíjejte nejvíce.
Podporujte dítě v tom, co ho baví, oceňujte jeho úspěchy a pomáhejte mu překonávat obtíže v tom, co mu zas až tak nejde.
Ukažte svému potomkovi, že se na vás může vždy spolehnout, a to i tehdy, když zrovna nebude mít svůj den a nebude se mu ve škole dařit.
Odměnou vám bude spokojené a usměvavé dítě, které bude věřit, že to s ním myslíte dobře.